Přišlo to nečekaně, protože jsem si myslela, že svatbu zas jen tak fotit nebudu… Rozhodování bylo tentokrát snadnější – neměla jsem být hlavní fotograf a počasí v září bývá lepší než v dubnu, znamenalo to tedy více světla. Předpoklad se splnil, den byl krásně slunečný, takže do kostelapronikalo vitrážovými okny dost světla, abych mohla relativně pohodlně fotit i s mými setovými objektivy. K pohodě přispělo i vědomí, že to na mě všecko nevisí. Tohle focení jsem si celkem užila – hlavně kytici na mnoho způsobů. 😉