Nebylo, kam se schovat a ohřát se (kromě pokladny, kde člověk nechce moc otravovat…). I tak jsme strávili na hradě dobré dvě hodinky. Tady totiž taky chodíte s psaným průvodcem, takže jste svým pánem – jak rychle hrad projdete je jen na vás. A my to tam prolezli skrz naskrz. Když jsme z hradu odcházeli, věnovalo mi slunce pár minut svého svitu a já mohla vyfotit závěrečný pohled na cestu k hradu s úplně jiným světlem, než jsme měli celý den. Udělalo to divy. Na tom, že světlo dělá fotku, je hodně pravdy…
