Prosincové ponožky měly být hlavně jednoduché. Protože v prosinci je málo času. Je potřeba moc věcí zařídit, aby byly připravené na svátky, a po svátcích už je času málo. A to jsem ještě nevěděla, že o svátcích ostonám! Navíc jsem si letos navymýšlela víc pletených dárků než loni… Nebude čas se s ponožkami o adventu piplat. A tak jsem usoudila, že to vyřeším vánoční přízí. Jednak je použitá příze v červené, bílé a zelené (tedy ve vánočních barvách), druhak se tahle barevná varianta příze jmenuje příhodně Christmas. K tomu červené paty a špičky ze zbytkové příze a bude to. Jenže pak mě napadlo, že to budou nejslabší (protože nejodfláknutější) ponožky z celé roční série a přišlo mi to trochu líto. A navíc, žádná vznešená adventní nebo vánoční myšlenka k těm ponožkám nebyla… No, nebyl čas na hrdinství a tak jsem nahodila. Ale nakonec se taky tyhle ponožky vylouply do krásy a i příběh bude, slibuju.

Použila jsem svůj oblíbený návod na Little Cable Knee High Socks by Purl Soho, samozřejmě ne v plné délce a bez copánku na lýtku. Po upletení červené špičky jsem změnila na vánoční přízi, po pěti řadách si představila zbytek ponožky ve vánoční přízi celý a usoudila, že je to fakt nuda. Myslela jsem, že mám dost červené příze (neměla a musela ji později dokupovat, ale svého rozhodnutí ji více zapojit nelituju) a tak jsem po těch pěti řadách zkusmo vmezeřila červený proužek a pak, po jedné „vánoční“ řadě, další. Líbilo se a tak se z toho stala stále opakovaná sekvence o osmi řadách: pět řad vánoční příze, jedna červená, jedna vánoční a jedna červená. A tak stále dokola.

Počkat, počkat, něco mi to vzhledově připomíná… Už to mám! Candy Cane. Česky se tomu říká tuším cukrová hůlka. Tahle sladká zahnutá červeno-bílo-zelená hůlka do Vánoc mého dětství nepatřila, ale zrovna teď v prosinci jsme ji koupili v Albertu v sezónním zboží. Na Wikipedii jsem se pak dočetla, že tyhle hůlky se začaly dělat v roce 1670 v Německu na popud sbormistra kolínské katedrály. Ten je nechal vyrobit pro děti k cumlání, aby nerušily při vánoční mši. Tvar měl připomínat hole pastýřů, kteří vyhledali právě narozeného Ježíše. Takže nakonec mám i krásné a neodfláknuté ponožky (byť design byl tvořen „za pochodu“) i vánoční příběh. 😉

• Příze: Rosários 4 Meia Print 250 Christmas (barevná), Filcolana Arwetta 810 Chrysanthemum (červená)
• Velikost: 56 ok
• Jehlice: 2,5 mm kruhové ChiaoGoo Twist Red Lace
• Vzorek: 33 ok x 44 řad = 10×10 cm hladkým žerzejem
• Konstrukce: Toe-up, Flap heel
• Spotřeba: Meia cca 32 g = cca 118 m, Arwetta cca 22 g = cca 92 m

Fotila jsem v lednu, před polednem, s lampičkou – a (sice s odřenýma ušima) ale stačilo, nemusela jsem bleskat. Vystačila jsem s focením do RAWu (a následným vyvoláním), široce otevřenou čočkou a pomalou rychlostí závěrky (a zase jsem tiskla lokty k tělu a „snažila se nedýchat“, když stisknu spoušť). Už je znát, že je víc světla, i když ne o moc.

Všeobecně musím zkonstatovat, že mi rok s pletením a focením ponožek hodně dal. Ne že by všecko bylo perfektní a nebylo co zlepšovat. Ale už si nepřijdu jako na začátku, kdy člověk mačkal spoušť a prostě doufal, že něco bude použitelné. Už mívám záměr, představu. Představu, jak by měla fotka vypadat, a taky představu, jak toho dosáhnu. A to pro mě znamená moc. Už přemýšlím nad dalším rokem… kam se zas posunout. Pletařsky i s focením. Plést každý měsíc jedny ponožky asi letos nepřestanu, na to mě to moc baví a ponožek ještě stále nemám dost. Ale pokračovat s dalším rokem plným ponožkových postů už nebudu, to by byla nuda. Nějaká myšlenka už se ale rýsuje, tak uvidíme. 🙂