Fine and Dandy Socks by Jessica Gore mě zaujaly květinovým vzorem. Já pro svou verzi Fine and Dandy Socks myslela na něžně růžovou přízi. Asi proto, že jsem chodila po chodnících lemovaných kvetoucími višněmi, které postupně odkvétaly a na chodníky shazovaly své malé, něžně růžové okvětní lístky. Přišel totiž květen… a tak jsem si chtěla uplést „sakurové“ ponožky.

Jiný zdroj tento vzor nazývá pampeliškovým, k čemuž by se hodila žlutá příze, ale ne, nezviklalo mě to. Jako kontrastní přízi pro špičky, paty a lem jsem zvolila tmavou červenou přízi, která zbyla z únorových Reynard Socks. Vzor vypadá na první pohled složitě, ale když do toho člověk trochu vnikne, složitý není. Jediné, co je třeba k úspěchu, je správně počítat řady.

Ponožky jsou pletené od špičky nahoru, pletla jsem na Magic Loop, jako obvykle. V tomto návodu byl pro mě neznámý způsob určení, kdy začít plést gusset (rozšíření nártu). Mé ponožky nemají tak dlouhou holenní část – jednoduše proto, že došla vlna. I světlá růžová byla totiž zbytková vlna z jiného projektu. Na kráse jim to ale doufám neubralo. Paty jsem udělala s Eye of Partridge stitch. Oproti návodu z tohoto videa jsem ale vynechala krajová oka pletená vroubkovým vzorem – přišlo mi to lepší takhle.

• Příze: Filcolana Merci 1130 Light Peach (50% pima cotton, 50% merino wool) a Filcolana Arwetta 810 Chrysanthemum (80% superwash merino wool, 20% nylon)
• Velikost: Small (56 ok)
• Jehlice: 2,5 mm kruhové Chiaogoo Twist Red Lace
• Vzorek: 30 ok x 46 řad = 10×10 cm hladkým žerzejem
• Konstrukce: Toe up, Flap heel
• Spotřeba: Merci cca 44 g = cca 176 m, Arwetta cca 8 g = cca 34 m

Fotilo se na višňových květech spadaných na zem… ehm, pardon, to taky v červenci už nešlo. Tak jsem na podlahu položila aspoň kamarádčiny šaty, které mají kolem pasu malované krásné květy a člověk na té látce najde oba odstíny barev použitých na ponožkách. Úvodní fotku jsem nefotila osobně. Vysvětlila jsem kamarádce, jak si to představuju, a s využitím vědecké metody zvané „pokus – omyl“ se to dál upřesňovalo. Řešil se hlavně ořez – aby se na fotku dostalo to, co mělo být vidět (ideálně celé lemy ponožek), a ne to, co nemělo být vidět (hnědá podlaha všude kolem našeho improvizovaného rozkvetlého ostrůvku). Fotka vypadá, jako že stojím na rozlehlé bílé ploše, kde vstupuji do rozkvetlé části. Ve skutečnosti jsme šaty musely nastavit další bílou látkou a i tak byl problém najít takový úhel, aby fotka hned neprozradila, že naše působiště bylo rozměrově velmi skromné – hned za krajem fotky totiž bílá idyla končila. Nakonec ale vznikla fotka, se kterou jsem spokojená. Takže díky za pomoc! 😉