Kamarádi měli na konci září svatbu. Mně se (krom nevěsty, ženicha, atmosféry, spousty známých atd,atd.) líbilo svatební auto… A samozřejmě – foťák byl doma, nechtěla jsem se s ním tahat a už vůbec ne fušovat do řemesla profíkům, kteří tu svatbu fotili. No ale to auto tam stálo před kostelem opuštěné, takže zas přišel ke slovu mobil. A ačkoli obvykle nemívám ráda příliš okaté úpravy softwarem, nikdo nemůže být na pochybách, že jsem si s tou fotkou v počítači hrála… ale nakonec se mi právě takhle líbí. Vypadá to, jako když se milé auto právě zhmotňuje před kostelem, aby za chvíli odvezlo novomanžele do světa pohádek. U ulice „vedoucí ke Slunci“ mě neoslovuje tolik samotná zapadající hvězda, ale ty měkké odrazy slunečního světla na zaparkovaných autech… Tak mě napadá – docela motopříspěvek, že? 😀
