Březen je měsíc, ve kterém přichází první jarní den… a na jaro se každý rok těším, je skvělé sledovat, jak se příroda pozvolna probouzí. Zpočátku je to nenápadné. Sem tam vykoukne zeleň v podobě sněženky, bledule nebo svěže zeleného trávníku. Slunce už není tak studené, v poledne umí hezky hřát a my mu nastavujeme tváře. Na keřích vyraší první zelené lístky…

Tenhle projet ale začal už někdy na podzim, kdy se mi v obchodě zalíbila mohérová příze od Isageru. A k tomu krásně sedla hedvábná příze ITO Kinu. Tenhle barevný odstín byl zvláštní – vlastně studená zelená (jakoby podbarvená bělobou), ale zároveň teplá (s malými žlutými nopky). Taková jarní. Celý podzim a kus zimy jsem odolávala a nekoupila, ale nakonec se v lednu vylíhl v hlavě plán na triko. Bude to triko probouzející se přírody, nového života, zelených listů. Koupila jsem obě příze a začala zkoušet plést vzorky listových vzorů. Nakonec se mi nejvíc zamlouval tento:

Vzor jsem si trochu upravila a na listy umístila pár korálků jako nenápadné kapky rosy. Rozhodla jsem se, že vzor dám nejen na lemy těla a rukávů, ale také na lem ve výstřihu. A kromě matematiky (počty ok, ujímání apod., to jsem všecko vymýšlela sama na základě poznámek o dřívějších upletených počinech) to byla asi ta největší výzva. Vize byla jasná: hranatý výstřih. Ale jak to tam uspokojivě dostat? Předělat jsem to musela asi třikrát, ale nakonec se mi to myslím povedlo dobře.

Kromě designérských výzev, kde jsem se toho dost naučila (byť jsem to vymýšlela a počítala jen pro svou velikost), jsem se naučila ještě tubular cast on a tubular bind off, kde lemy vypadají jako u svetrů z obchodu. Není to moc pružné, alespoň ne z této příze, ale výsledek se mi líbí.

• Příze: ITO Kinu 395 Grass, Isager Silk Mohair 57 (držena jedna nit od každé příze)
• Velikost: XS (30 inches)
• Jehlice: 3 mm kruhové ChiaoGoo Red Lace, 3mm ponožkové jehlice Pony
• Vzorek: 26 ok x 36 řad = 10×10 cm hladkým žerzejem
• Spotřeba: cca 197 g = cca 837m od každé příze

S focením jsem měla zpoždění. Jednak mi trika trvají, takže jsem ani neočekávala, že bych ho byla schopná dokončit do konce března, ale v dubnu jsem byla i nemocná. A čas letěl a já nebyla schopná fotit. Mezitím první jarní lístky nahradily květy – už v půlce dubna u nás bylo po odkvětu fialek a rozkvetly nejen zlaté deště, ale taky třešně! A to jsem původně chtěla fotit se stříbřitými kočičkami vrby jívy… ty jsem ale dost prošvihla. Tak nastoupil plán B – včera jsem utrhla rozkvetlou větvičku jakéhosi keře (jméno neznám), která byla obsypaná něžnými bílými kvítky. Líbily se mi vizuálně k těm malým tečkám korálků v lemech trika. A rychle vyfotit, než to zvadne. Jenže… to by bylo, aby tam nebylo nějaké „ale“. Barva pleteniny je dost specifická a, abych tak řekla, nefotogenická. Docílit na fotce odpovídající barvy bylo téměř nemožné. Buď mi (v závislosti na nastavení foťáku a světelných podmínkách) vycházela do neslané-nemastné šedozelené nebo naopak do zářivé až reflexní zelené. Často to mělo i dost rušivé přepaly, přitom světla rozhodně nebylo moc. Nakonec začalo odcházet přirozené světlo a byla jsem nucena si přisvítit, ale to výsledně z hlediska věrnosti barev z nějakého důvodu pomohlo. V tomto případě přiznávám, že šlo o „víc štěstí než rozumu“, ale nestěžuju si, že nakonec ty fotky mám. 😀