Když jsem přemýšlela o březnových ponožkách, říkala jsem si, že to chce nějaké jarní téma – první jarní den a podobně… něco svěžího, možná zeleného. Nakonec to dopadlo úplně jinak. Do oka mi padly Prairie Spring Socks by Samantha Myhre, a to zvlášť díky popisu brzkého jara v kanadské prérii, který autorka návodu dává v teaseru. Zejména ten konec oslovil: “ …and the dirt under the nails of the farmer turning last years’ yellow stubble to this years’ rows ready for seed.“ To zorané pole připravené přijmout setbu… Já měla shodou okolností doma vlnu s různými odstíny hnědé, někde šla barva až do černa, jinde měla rezavý nádech. Přišlo mi to příznačné. Někde mají černozem, jinde je zem hnědá nebo písčitá či má barvu téměř terakotovou. Ale všude chtějí na jaře zaset, aby bylo později co jíst. Všude pole zorají a pak zasejí, nejčastěji v řadách. Šikmo běžící řady vytvoří na ponožkách snímaná oka.

Ponožky jsem pletla shora dolů a u těchto jsem musela alespoň částečně od Magic Loop upustit – z povahy vzoru je potřeba mít možnost posouvat a přehazovat oka mezi jehlicemi, to mi na Magic Loop nešlo. Takže jsem aspoň adoptovala metodu Two at a Time – upleť na ponožkových jehlicích kus jedné ponožky a pak na dalším setu ponožkových jehlic upleť stejný kus druhé ponožky, posuň dál první ponožku a pak zas o tentýž kus druhou. Po dopletení pat (klasicky Flap heel) jsem ale na Magic Loop znovu přešla.

• Příze: Lang Yarns Jawoll Magic 84.0067
• Velikost: 72 ok cuff and leg / 56 ok foot
• Jehlice: 2,5 mm kruhové Drops Knit Pro
• Vzorek: 30 ok x 42 řad = 10×10 cm hladkým žerzejem
• Konstrukce: Cuff-down, Flap heel
• Spotřeba: cca 55 g = cca 220 m

Focení probíhalo opět zpětně v červenci, tentokrát u takové dřevěné boudy v údolí slonů v pražské zoo. Připadala mi tak akorát, že by se za jejími dveřmi mohlo skrývat nářadí potřebné k přípravě pole před setím. Slaměná střecha na fotkách vidět není, zato hrubé dřevěné dveře a schody ano. Hlavním problémem k řešení bylo (opět) světlo. Bouda stojí pod stromy a tak jsme sice byli trochu chráněni před přímým sluncem, ale listy stromů nestíní rovnoměrně a na fotkách se tvořila místa s většími či menšími přepaly podle toho, jak listy stromů zrovna stínily či pouštěly světlo a jak intenzivně zrovna svítilo slunce. Kromě foťáku a výměnných objektivů jsem s sebou žádné další vybavení neměla. Chvíli jsem s tím zápasila a snažila se počkat na lepší světlo, když slunce neprobleskovalo tak silně – a myslím docela obstojně (přepaly tam jsou, ale myslím, že nejsou příliš rušivé). Nejlíp se ale povedla fotka, kterou jsem použila jako úvodní. Tam jsem požádala svého společníka, aby se posadil na takové místo, že mi scénu zastínil. V jinak slunečném dni bylo na focení světla i tak dost. Takže tu mám opět sérii fotek, kde se dá pozorovat, co s výsledkem udělá různé osvětlení… Jsem ráda, že jsem nakonec situaci byla schopná improvizovaně vyřešit, byť ne u všech fotek. Příště mě to třeba napadne dřív.