Je to už nějakou dobu, ale shodou mnoha okolností se k publikaci dostávám až teď. Požádali mě přátelé, abych jim fotila svatbu. V dubnu, uvnitř, s mým pro tyto účely velmi skromným vybavením a nulovou zkušeností… no, byla bych raději odmítla. Jenže získat tu zkušenost, když (jak mě ujistili) mi nikdo neutrhne hlavu za ne úplnou profesionalitu, kterou fakt nedisponuju… A tak jsem kývla. Půjčila jsem si pevný světelný objektiv, bez toho bych to opravdu nedala ani omylem. Pak jsem taky načetla na internetu, co všechno rozhodně musím na svatbě vyfotit, abych se od ženicha vzápětí dověděla, že „hlavně foť ksichty“. 😀 Samozřejmě, že výsledkem byl kompromis  – nějaké ksichty jsem zvládla, oddokumentovat obřad snad taky, i když to byla teda fuška a uvědomila jsem si , že svatební fotografové mají tedy opravdu tvrdý chleba, i když zcela jistě mají na rozdíl ode mě víc nafoceno. Nejvíc jsem se ale bavila při focení příprav. Jednak bylo ještě celkem dobré přirozené světlo, druhak mi to prostě tak nějak líp sedlo a taky jsem se mohla vyřádit s realizací různých nápadů. Jak je mým dobrým zvykem, nejvíc se mi líbí černobílé fotky, ale (doslova) pár barevných sem taky dám.