Červen je měsíc slunovratu. Je nejdelší den a nejkratší noc, začátek léta… za rohem prázdniny a dovolené. Po polovině června také obvykle rozkvétá třezalka, bylina svatého Jana, a 24. června pak slaví svátek všichni Janové. V české kotlině je Janků, Jeníků, Jendů a Honzů plno, ale Jan Křtitel, podle nějž všichni další Janové slaví svůj svátek právě v tento den, byl jen jeden. Podle církevní tradice se narodil právě 24. června. Nastudováno to moc nemám, to přiznávám, ale kloním se k názoru, že se narodil v tento den přibližně se stejnou jistotou, jako se Ježíš narodil 24. prosince. Tedy s velmi malou. Ale co už. Proč nevzpomenout na Jana Křtitele právě na konci června. Jan Křtitel byl bezpochyby silnou osobností, prorokem, který připravoval židovský národ na příchod Mesiáše, Krista. Kázal, aby se lidé polepšili a vrátili se zpět k Bohu. Ty, kteří tak učinili, křtil v řece Jordánu. A tak se zrodil nápad na „křestní“ ponožky. 🙂 

Fine and Dandy Socks by Jessica Gore mě zaujaly květinovým vzorem. Já pro svou verzi Fine and Dandy Socks myslela na něžně růžovou přízi. Asi proto, že jsem chodila po chodnících lemovaných kvetoucími višněmi, které postupně odkvétaly a na chodníky shazovaly své malé, něžně růžové okvětní lístky. Přišel totiž květen… a tak jsem si chtěla uplést „sakurové“ ponožky.

Když se řekne duben, napadne mě aprílové počasí. Chvíli svítí slunce a má obrovskou sílu, za pár minut leje jako z konve, aby na vás nezůstala nit suchá. Může i prudce sněžit nebo naopak jen něžně mrholit. Lehký vánek se mění v poryv větru a vítr bere různý směr, aby najednou bylo zas bezvětří. A denní teplota? Cokoli od nuly do pětadvaceti – celkem velký rozptyl. V dubnu je (co se počasí týče) možné ledaco a mění se to neskutečně rychle. Tohle pro mě ztělesňují Pucker Socks by General Hogbuffer. Mozaikový vzor mění směr proužků i jejich barvy. Tyhle ponožky jsou samá změna.

Když jsem přemýšlela o březnových ponožkách, říkala jsem si, že to chce nějaké jarní téma – první jarní den a podobně… něco svěžího, možná zeleného. Nakonec to dopadlo úplně jinak. Do oka mi padly Prairie Spring Socks by Samantha Myhre, a to zvlášť díky popisu brzkého jara v kanadské prérii, který autorka návodu dává v teaseru. Zejména ten konec oslovil: “ …and the dirt under the nails of the farmer turning last years’ yellow stubble to this years’ rows ready for seed.“ To zorané pole připravené přijmout setbu… Já měla shodou okolností doma vlnu s různými odstíny hnědé, někde šla barva až do černa, jinde měla rezavý nádech. Přišlo mi to příznačné. Někde mají černozem, jinde je zem hnědá nebo písčitá či má barvu téměř terakotovou. Ale všude chtějí na jaře zaset, aby bylo později co jíst. Všude pole zorají a pak zasejí, nejčastěji v řadách. Šikmo běžící řady vytvoří na ponožkách snímaná oka.

Únorové ponožky jsem začala plést kvůli kamarádce. Psala, že se jí líbí Reynard Socks by Kirsten Kapur. Mně se sice zdál ten lem až moc „načančaný“, ale zase se mi líbilo, že nejsou přeplácané – zbytek ponožek je střízlivě strohý a tím dává lemu vyniknout. Stále jsem váhala, ale když jsem si je představila v červené, nějak se mi to zalíbilo. A v únoru je Valentýn. Ten svátek sice neslavím, ale pak jsem si řekla – proč vlastně ne? Ať už je můj vztah k tomu svátku jakýkoli, k únoru tady Valentýn už prostě patří.