Za rohem
Ano, je to tak… i kousek za našimi dveřmi se dá fotit, člověk nemusí hned jezdit na exotická místa. Jen je třeba se dívat a vidět jako neobvyklé to, co často vídáme a připadá nám to tedy samozřejmé.
Ano, je to tak… i kousek za našimi dveřmi se dá fotit, člověk nemusí hned jezdit na exotická místa. Jen je třeba se dívat a vidět jako neobvyklé to, co často vídáme a připadá nám to tedy samozřejmé.
Letos jsme se na Curii Vítkov ocitli už podruhé. Po květnovém Gladiu jsme přijeli v červenci na Dobývání. Příběh byl tentokrát z českých dějin o boji Přemysla Otakara I. proti Jindřichu Břetislavovi v roce 1193. Ale ještě před samotným dobýváním proběhl lukostřelecký turnaj a po něm boje
Loni jsme byli na vodě na Slovensku na Hronu, letos jsme sjížděli polský Dunajec, který v oblasti Pienin tvoří pár kilometrů hranice právě se Slovenskem… Nejvíc mi učarovala místní atmosféra – stádo ovcí hnané po ránu k řece okolo našich stanů, pltě v Pieninách, Czorsztynské jezero (po ránu i navečer) a také místní hrady – Czorsztyn na jednom břehu jezera a
Poslední červnový víkend (a první prázdninový) jsme strávili ve Slatiňanech na Velkém jezdeckém dni… Nejdřív jsme prošli parkem, pak se podívali do hřebčína, kde jsme strávili hodnou chvíli, a nakonec jsme stihli i kus přehlídky.
Další květnový svátek jsme strávili v Zoo v Liberci… a moc se nám tam líbilo. Je to tam moc milé, takové rodinné. Počasí nám přálo – bylo teplo a slunečno. Bohužel, bílí tygři („vlajková loď“ liberecké zoo) byli za sklem, které tak důkladně podrápali a skrz které se mi nepodařilo získat žádné dobré fotky – i když na jednom záběru tygr efektně řval (nebo zíval??? – spíš to)… No ale povedly se jiné…